Děda mi jednou vyprávěl o té slavné Evropské unii. V roce 2037 v ní zůstalo už jen Rumunsko, Německo v čele s přesluhující Merkelovou a Řecko, které už by se bez Němců neobešlo. Sídlo organizace se tehdy muselo přestěhovat z Bruselu do Bukurešti.

A jak se unijní torzo postavilo k tomu, že ze světa mizí technika? Vypustilo Akční plán (tehdy prý nic jiného nedělalo) spočívající v následujícím.

Už na základních školách byly děti pravidelně a intenzivně strašeny interpunkcí, pány Freudem, Kantem a Nietzschem, aby je náhodou nenapadlo studovat humanitní školy. Trojice Německo-Řecko-Rumunsko počítala i s tím, že některé pro jistotu preventivně zavře.

Akční plán se setkal s nadšením politiků i unavených majitelů strojních podniků nejen v Evropské unii, ale také mimo ni. Čeští politici údajně dlouho přemýšleli o návratu, nějaký Tomio (japonský turista?) jim to ale rozmluvil.